Hrad Jevín

Historie hradu Jevína

Terénní náznaky připomínají hrad Jevín, který stával na ostrožně (skalním výběžku) nad vsí Jeviněves. Bylo to poměrně mohutné sídlo, i když rozlohou nevelké. Zdi měl asi 180 centimetrů široké, příkopy až 30 metrů široké a 8 metrů hluboké, chránící hrad ze snadno přístupné strany. Obec Jeviněves ( Jeniowes) byla  založena někdy ve 13.–14. století a jako první majitel hradu a vsi se uvádí pan Pešek z Válovic. 

V rodině chudého liptákovského uhlíře  se za úplňku 6.června kolem roku 1300 narodilo šesté dítě jemuž dali jméno Francek. Chlapec rostl jako z vody. Aby svým rodičům ulehčil, odešel Francek již ve13 letech na zkušenou do světa.

Na svém putování se živil příležitostnými pracemi na statcích, ve mlýnech a také na vinicích v Alsasku, v Burgundsku, v Bordeaux, v Provence i v Toskánsku. Při návštěvě Avignonu, který byl v té době sídlem papeže Klementa V., se Francek setkal s mnichem, který měl za úkol vystavět nedaleko města nové vinice v blízkém Calnernier. Církev byla odjakživa spjata s výrobou vína. Výrazný vliv na rozvoj vinařství v kraji měl právě papež Klement V. Tento muž byl velkým znalcem a milovníkem vína a zdejší vinice mu poskytovaly množství kvalitního moku. Díky církevním hodnostářům se obliba zdejších vín rychle rozšířila. Klementův nástupce Jan XXXII. pak vyměnil hlučný Avignon za Calnernier, kde si dal vystavět honosné letní sídlo, obklopené vinicemi. A jméno bylo na světě. Byl to právě zámek papežův nazývaný Chateauneuf-du-Pape. Tam Francek získal mnoho zkušeností s pěstováním vinné révy a jejím zpracováním. Tyto vědomosti později uplatnil při řízení Jenioweských vinic.

Na Velký pátek 29. 3. 1331 se setkal Francek v městě Pavia se synem Jana Lucemburského Václavem, pozdějším císařem Karlem IV, a stal se členem jeho družiny. V italské Parmě se Karel poprvé v životě setkal se svým mladším bratrem Janem Jindřichem. Oba bratři se rychle sblížili a upřímný vztah, který se mezi nimi  vytvořil, zůstal zachován po celý život. Jan Lucemburský pak opustil Itálii a zanechal zde Karla v poručnictví Ludvíka Savojského. Roku 1332 se proti Lucemburkům utvořila v Itálii nepřátelská liga, kterou vedli páni z Milána, Verony, Ferrary a Mantovy. V rozhodující okamžik Ludvík Savojský Karla zradil a uprchl. Vojsko protilucemburské ligy zatím oblehlo Modenu a vyplenilo její okolí. Nakonec se obléhatelé stáhli 27. října 1332 pod hrad San Felice. Karel zatím získal s pomocí svých oddaných přátel z okolních měst značnou vojenskou sílu v počtu asi 200 rytířů a 6 000 pěšáků. Dne 25. listopadu 1332 na den svaté Kateřiny pak došlo k rozhodující  bitvě, ve které Karel, ač sám zraněn, dosáhl vítězství a spolu s mnoha dalšími bojovníky byli pasováni na rytíře i Karel a Francek. Koncem srpna 1333 vyslal Jan Lucemburský Karla do Merana, kde měl jednat s Jindřichem Korutanským o svém bratrovi Janovi Jindřichovi. Ten byl totiž oženěn s dcerou Jindřicha Korutanského s Markétou zvanou Maultasch. Jan Jindřich měl dostat věno ve výši 40 tisíc hřiven stříbra. Jan Lucemburský měl Jindřichovi Korutanskému věno splatit, ani jednu z pěti splátek však nebyl schopen dodržet. Karel tedy jednal v Meranu s Jindřichem Korutanským jako plnomocník svého otce a jednalo se především o nových podmínkách splácení věna. V Meranu se také Karel setkal s předními českými pány, byli jimi: Jan Volek, Petr z Rožmberka (Petr I. z Rožmberka byl český šlechtic, nejvyšší komorník českého království. S jeho jménem bývá často spojována tzv. Kniha rožmberská, která je nejstarším sepsáním českého zemského práva.), Těma z Koldic, Vilém z Landštejna a Jindřich II. z Lipé. Tito šlechtici považovali stav Českého království za neutěšený a nebyli spokojeni s dlouhodobou nepřítomností krále Jana, proto žádali Karla, aby neodkladně odcestoval do Čech. Karel se nechal přesvědčit pádnými argumenty českých pánů a cestu z Merana nastoupil namísto původního návratu do Luccy rovnou do Čech.

Hranice českého království překročil Karel v říjnu 1333.Na území království českého se cesty druhů v boji rozdělily, Karel jel za svou matkou Eliškou do Zbraslavského kláštera a Francek pokračoval cestou k Řípu. Na této cestě narazil na opuštěný hrad Jevín a se svou družinou se na něm usadil. Byl sice rytířem, ale neměl žádný majetek a tak se svými panoši začal loupit. Tento nekompromisní člověk se neštítil žádné možnosti k zvětšení svého majetku. Nejen že obíral kupce a poutníky na tzv. Lužické cestě mezi Prahou a Drážďany, ale okrádal i samotného krále při výstavbě vinic, kterými byl rytíř pověřen. V některých případech práce několikanásobně předražil, protože ve svých výkazech při kultivaci půdy vyklučeného lesa vykazoval podloží velice tvrdé, dokonce snad i jako žula a čedič.

Karel IV. se ještě jako markrabě moravský snažil na svých výpravách zbavit Čechy loupeživých rytířů, lapků a lapčíků přepadajících kupce a poutníky. Loupežníci se přemnožili zejména v době vlády Karlova otce, Jana Lucemburského. Při jedné z těchto očistných cest byl také hrad Jevín jako sídlo loupeživého rytíře Francka z Jewina dobyt a pobořen.

Při tom se podařilo rytíři Franckovi utéci podzemní chodbou z hradu Jevína do hájovny pod vinicí ( dnes č.p. 42), kde se ukryl a když Karlova vojska opustila Jeviněves stal se z něho první jeviněvský vinař. Vinařství se dařilo a Franckovi se dokonce podařilo vyšlechtit novou odrůdu, kterou nazval Franckovka (v současnosti se tato odrůda nazývá pouze Frankovka, též Fraňkovka, zkratka Fr, název dle VIVC Blaufränkisch (Vitis vinifera), je starobylá moštová odrůda révy vinné původem z Jenioweských vinic určená k výrobě červených vín. Jde o spontánního křížence odrůdy Gouais blanc (Heunisch) s doposud nezjištěnou odrůdou. Někteří vědci se nám domnívají, že se může jednat o Jenioweský riesling).

Rytíř Francek se nikdy neoženil, ale své sémě zasel ve zdejší kotlině opravdu důkladně. Některé jeho rysy jsou dodnes na jeho potomcích patrné. Nejslavnějším z nich je náš národní génius Jára Cimrman, jehož bustu zachránili členové OS Jeniowes při archeologických pracích v roce 2013. Tato busta daleko přesněji vystihuje podobu našeho génia, protože se nikdy nedostala do rukou kloboučníka Lešnera. Dodnes je uložena v Jevíněvském vinařství. Polepšený Francek se věnoval s příkladnou péčí vinohradu a při jedné pochůzce si zlomil nohu. Ta mu naštěstí bez následných komplikací srostla a tak jako poděkování Bohu nechal postavit ve viničné stráni viničný domek, jako ochranu před nepřízní počasí pro své poddané, kteří na vinici pracovali.

Díky známému českému kunsthistorikovi Dr. Fischerovi byl v Leningradské ermitáži objeven portrét Francka z Jewina. Zatím se Dr. Fischerovi nepodařilo zjistit přesné období vzniku portrétu, kdo jej objednal a bohužel ani jméno dobového malíře portrétisty.  Na tuto zprávu okamžitě zareagoval Zeewling club Jeniowes z.s.. Přes náročná a zdlouhavá vyjednávání se mu tento vzácný portrét podařilo získat. Tento zapsaný spolek obětoval nemalé finanční prostředky při návratu obrazu na místo, kam neodmyslitelně patří. Po menších úpravách a restaurátorských zásazích bude obraz v brzké době vystaven v Jevíněvském vinařství č.37


Dnes můžeme jen litovat, že již není dostatečně zveřejňován Franckův podíl na vynálezu Francovky (dnes zjednodušeno na Alpu). To bylo tenkrát, když se známý vídeňský profesor Rousek na oslavě kulatin císaře Františka Josefa I. nešťastnou náhodou polil červenou Frankovkou, jak všichni víme, jedná se o jeviněvskou Franckovku. Znehodnocení obarvených kalhot, ušitých tehdy ve vyhlášeném krejčovství Aloise Prachaře, promočených až na spodní Jägerovo prádlo, přestal litovat ve chvíli, když zjistil, že Frankovka působí blahodárně na jeho revmatická kolena. Během následujících týdnů nevycházel ze své laboratoře až do doby, kdy s výkřikem  „Heuréka!“ vyběhl na vídeňskou Mariahilferstrasse, kde vrazil do Járy Cimrmana, který se přijel podívat, jestli jeho rodiče ještě žijí,  a  v ruce třímal ve stříbrném flakonu bezbarvou tekutinu. Později tuto léčivou kapalinu nazval Francovkou. Mimochodem její blahodárné účinky jsou hojně využívány dodnes. Nebudeme se zabývat ambiciózním Prof. Rouskem, ale s jistotou můžeme dnes tvrdit, že v průběhu svého bádání zbavil pouze Frankovku červeného barviva získaného na jeviněvských vinicích. Což lze vyhodnotit jako další nepopiratelný a nesmazatelný podíl Francka z Jewina ve světových dějinách tentokrát na poli lékařském.

Francek svou nejmilejší obec Jeniowes obdařil také skvělým vodohospodářským dílem a to soustavou studánek, které dávaly vodu jak dobytku, tak i místním obyvatelům. Vzhledem k optimální poloze obce sevřené mezi dvěma kopci podařilo se Franckovi zajistit i její odvodnění a to jak vody dešťové tak zvláště vod odpadních. Tyto svedl do přírodní biologické čističky v rákosí, které bylo k tomuto účelu na konci obce vysázeno.

Na již zmíněné Lužické cestě se stále přepravovalo na formanských vozech velké množství zboží i cestujících a tak zde vyvstala potřeba poskytnout služby kovářské pro jejich koně.

K tomuto účelu nechal přičinlivý Francek postavit v dolní části obce, která byla pro povozy snadno přístupná, kovárnu s velkou výhní a mistrem s několika tovaryši. V současné době je to dům č.p. 95. Obrovský měch z této kovárny je uložen v depozitáři Jevíněvského vinařství.

Později byli majiteli zřícenin hradu, vesnice i vinic páni Buškovičtí (Poprvé jsou v písemných pramenech uváděny Buškovice již k roku 1197, kdy patřily cisterciáckému klášteru v bavorském Waldsassenu. Od konce 13. až do počátku 15. století zde sídlil šlechtický rod, který se psal "z Buškovic". Jeho příslušníci sídlili ve tvrzi na Zámeckém kopci. Pod ní, ještě na levém břehu Doláneckého potoka, se rozkládala raně středověká vesnice Buškovice.)

 a v 17. století se majitelem stal díky sňatku s Marií Terezií von Scheidler  hrabě Václav Antonín von Chotek . Ten se díky tomuto sňatku zasloužil o vzestup rodu a získal značné jmění (např. Jeviněves, Veltrusy, Křivousy či Podhořany).  Zámek Veltrusy byl pak sídlem rodu až do 20. století a Chotkové byli posledními šlechtickými majiteli .

 V současné době patří pozemek s hradem státu a hospodaří na něm Lesy České republiky s.p.. Dnes tudy vede červená turistická značka "Dvořákova cesta" vedoucí z Kralup nad Vltavou přes Nelahozeves a Jeviněves na horu Říp.

 

 

O dalších výsledcích bádání členů našeho spolku Vás budeme na našich stránkách neprodleně informovat.

 

 

 

  

 

 

Díky značkařům panu Jiřímu Rohlíkovi a Karlu Uzlovi bylo po 700 letech dokončeno turistické značení KČT k hradu Jevínu.

Za  všechny už nebloudící turisty Vám pánové děkujeme.


Foto:©Kamil Patka w.v.s.